City

Města se stala opakem toho, čím byla dříve. Jsou výrazem společenské atomizace a ztráty smyslu pro místo jako způsob osvojení prostoru. Důvody těchto změn jsou tak komplexní, že je obtížné, byť ne nemožné je popsat. Popis Hannelore Schlafferové, ačkoli se zdá na první pohled v některých částech impresivní, je jednou z velmi bystrých splátek tohoto dluhu. Kniha Hannelore Schlafferové je napsána v nejlepších tradicích germanofonního kulturního pesimismu. Chceme-li přiblížit tento způsob kritiky, můžeme vyjmenovat nejreprezentativnější osobnosti této tradice, jimiž jsou zejména Jacob Burckhardt, Oswald Spengler, Theodor Lessing a několik dalších. K vlastnostem tohoto proudu patří vyhraněný smysl pro psychologickou a sociologickou jemnost, schopnost vyhnout se odtažité abstrakci až impresivně subtilním esejistickým jazykem a smysl pro vědomí ztráty hodnot minulosti, který však zároveň neznamená, že by na uplynulém čase lpěl. V této souvislosti lze konstatovat, že kniha City je esejistickým pandánem Sitteho smyslu pro malebnou skladebnost měst. V době, která začala tíhnout k inženýrskému způsobu plánování měst, obhajoval Camillo Sitte funkci náměstí a do něj zaústěných ulic proti geometrickému rastru amerických měst, který se začal prosazovat i v Evropě. To, o čem píše německá germanistka a esejistka Hannelore Schlafferová, je entertainizace, glajchšaltizace, odhistoričtění a egalitářská demokratizace (nejen) evropských měst, aniž by autorka tyto výrazy použila. Její analýza je daleko subtilnější, místy až impresivní, jako by se bála přílišných zobecnění, ačkoli řada jejích závěrů dosahuje pregnantní razance. Schlafferová popisuje současnou city, která je vlastně jakýmsi antiměstem, na pozadí toho, čím bylo město dříve. Respektive popisuje proměnu města v city a „city, to je provinční město, které je globálně propojené“. Mezi dříve a nyní zeje propast, jejíž hloubku si můžeme změřit dvojicemi vlastností, jež jsou v příkrém protikladu. Někdejší kompaktnost města se stala disperzí, z pevného tvaru vznikla amorfnost, významově a symbolicky hierarchizovaný prostor se stal homogenním významuprostým areálem. „City má, na rozdíl od tradičního evropského města, které horizontálně zavedlo lidi na náměstí a silnice, vertikální orientaci. Eskalátory je charakterizují více než silnice a náměstí,“ říká autorka. Přednost knihy Schlafferové spočívá v působivé a přesné výstavbě detailů, jež se dostávají pod zorný úhel jejího kriticismu.