Husitství Konec jednoho mýtu

Husitská epocha je nezesporu nejprobádanějším údobím našich národních dějin. Už od obrození naši dějepisci husitství vnímali jako hridnskou etapu našeho národního sebeuvědomění a ještě dnes se nepovinně zachvíváme vlasteneckou hrdostí nad notorickou filmovou trilogií Otakara Vávry. Etický profil husitských bojovníků věrně sloužil jako morální posila v dobách, kdy to národ opravdu potřeboval, i za režimů, které si slavné tradice přivlastnili po svém, jak dokládá zpitvořený obraz tohoto hnutí marxistickými historiky coby „vzepjetí všelidových mas proti vykořisťovatelské třídě.“ Našemu nektritickému obdivu však zůstávají skryty mnohé zamlčované dějinné skutečnosti, které ctnosti táborských bojovníků kladou do poněkud nejednoznačnějšího světla. Bouřlivá doba vrcholného středověku v našich zemích vydává stále nové poznatky a nečekané souvislosti, které vytvářejí ucelenější obraz o této etapě našich národních dějin. Vladimír Liška se tématu husitství věnoval mnoho let a prostudoval celou řadu tradičních i netradičních pramenů, aby dostál své pověsti popularizátora historických záhad a opět svým čtenářům předložil provokativní otázky a odpovědi. Věnuje se neslavné úloze církve na destabilizaci tehdejší společnosti, specifickým rysům „českého kacířství“, nejasným okolnostem v procesu s mistrem Janem Husem, rozporuplné osobnosti hejtmana Žižky, středověkému terorismu, spanilým jízdám či rozkolům mezi jednotlivými husitskými frakcemi, které měly na svědomí tragický konec oné pozoruhodné epochy evropských dějin.