Poslední let Wellingtonu T2624

Cesta do zahraničního odboje zavedla Otakara Janůje do československé armády ve Francii a poté na Britské ostrovy, kde v létě 1940 vstoupil do britského královského letectva RAF. Po výcviku na radiotelegrafistu-střelce zahájil v srpnu 1941 operační výcvik u 311. československé bombardovací perutě, který mu osud nedopřál dokončit. Otakar Janůj patřil do nepříliš početné skupiny příslušníků předválečného policejního uniformovaného sboru, kteří před službou protektorátním úřadům dali přednost odchodu do zahraničního odboje. Služba telefonisty v předválečné československé armádě ho v létě 1940 přivedla k dobrovolnému vstupu do britského královského letectva RAF. Jeho tělesna výška ho předurčila ke službě na bombardovacích letounech. Po výcviku na radiotelegrafistu-střelce v létě 1941 zahájil operační výcvik u 311. československé bombardovací perutě. Osudným se mu stal jeden ze cvičných letů jen několik dní předtím, než měl přejít k operační letce a zapojit se do náletů na nepřátelské území. Příčina zmizení Wellingtonu T2624 nad Irským mořem dodnes zůstává neznámá. Kniha kromě unikátního osobního deníku Otakara Janůje z let 19401941 přináší nové informace a detailní rozbor možných příčin zmizení. Text doprovází na 120 černobílých fotografií, z nichž většina je publikována poprvé. Na samém počátku stálo objevení sešitků s deníkem. V jednom z nich byla sice vložena propustka na jméno Otakar Janůj, ale pisatel o sobě v deníku mluvil jako o Otovi. Následné přepisování mnohdy těžko čitelného rukopisu přineslo nové detaily o pisateli a jeho rodině. Shodou okolností přibližně ve stejné době došlo nezávisle na denících ke kontaktu mezi budoucími spoluautory právě ohledně osoby Otakara Janůje, pra-strýce Mariana Buštíka. Porovnání informací o rodině potvrdilo, že pisatelem deníku byl skutečně Otakar Janůj. Nakonec se zrodila myšlenka na společnou publikaci o jeho osobě. Následovalo pátrání v domácích i zahraničních archivech po bližších osudech Otakara Janůje a dalších osobách, které ve svém deníku zmiňuje. Zásadní přínos mělo nalezení potomků jeho známé Angličanky, Marigold DeaneDrummond, v jejíž pozůstalosti se dochovaly unikátní snímky ve společnosti Otakara Janůje. Podařilo se dohledat také podrobnosti o jeho předválečné snoubence Věře Vymětalové, o které na počátku bylo známo jen společné foto s křestním jménem. Samostatnou kapitolou bylo pátrání po příčinách zmizení Wellingtonu T2624 nad Irským mořem v britských a irských archivech. Ve světle nově nalezených informací pak vznikla podrobná analýza posledního letu tohoto Wellingtonu.