Za pohnutými osudy východního Krušnohoří

Ve čtvrté knize o Krušných horách se spolu s Otilií K. Grezlovou dostáváme na jejich nejvýchodnější výspu. Tato část má opět svébytnou charakteristiku: je tu více větších měst a okouzlující náhorní planina s pozoruhodným reliéfem, připomínajícím obrovské valící se vlny. To vše provází spousta událostí, dějinných zvratů, zajímavých lidí i poutavých a tklivých příběhů a jedinečných přírodních i uměleckých památek. Naše závěrečné toulání po Krušných horách začíná v Oseku, městě nejen s úchvatným klášterem. Dál na východ nás čekají podhorské obce, v jedné z nich se narodila někdejší první dáma republiky. A pak obec nezvyklého jména Hrob, kde svým způsobem započala třicetiletá válka. Vysoko nad nimi, na hranicích s Německem, nás okouzlí Moldava, místo vyznávané běžkaři a proslulé unikátní železniční tratí do podhůří. Nevynecháme Nové Město ani Mikulov, zavítáme na mnohé vrchy v okolí a uvidíme kamenná slunce. Cínovec je pro mnohé spjat s Dlouhým rybníkem, vřesovišti a Eliškou Junkovou, ale my se přesvědčíme, že k vidění je toho tady mnohem víc. Dubí nejsou pouze lázně a jedinečný kostel, ale také město porcelánu „cibuláku“, secesních domů, nádraží jako ze starých časů i dalších pozoruhodností. V Krupce a okolí se budeme pohybovat po hornické krajině zařazené na Seznam světového dědictví UNESCO a seznamovat se s netušenými historickými událostmi jakož i historickou lanovou dráhou na Komáří hůrku. Odtud krajina k Fojtovicím a Habarticím připomíná spíše nížinu, ovšem počasí nás rychle vyvede z omylu. Končíme Špičákem a Krásným Lesem, kde se k životu navrací zámeček, a definitivně se loučíme ve Ždírnici, je symbolicky na konci abecedy. Východní Krušnohoří je nesmírně rozmanité, a tak si každý z čtenářů v knize jistě najde to „své“.